Objev cínové rudy kasiteritu v 2. polovině 16. století výrazně ovlivnil rozvoj a vzhled východní části Frýdlantského výběžku. První písemný doklad o zdejší těžbě je z roku 1576. Do roku 1622 bylo v novoměstském revíru otevřeno na 70 štol, ale třicetiletá válka a odchod majitelů panství Redernů do exilu znamenal zásadní útlum těžby. Těžba kasiteritu bývala velice pracná a výtěžky nebyly velké, často se ruda zpracovávala až po dvou letech práce. Kromě cínu se v novoměstském revíru konaly pokusy těžit stříbro a v jednom z horních děl (v Nadílce štěstí) se dobývalo magnetit-pyrit-pyrhotinové ložisko.

Vlastní cínové zrudnění se nachází ve fylitických svorech předprvohorního stáří v pruhu mezi Novým Městem a polský Gierczynem. Kasiterit je většinou bezbarvý a tvoří zrna o velikosti 0,02 – 0,8 mm. Dnešním geologům je záhadou, podle čeho staří horníci byli schopni cínovou rudu vůbec rozpoznat. Průměrný obsah cínu v čočkách je asi 0,3%.

Staletí opuštěné kasiteriové štoly na Měděnci a Rapické hoře osídlili netopýři a používají je jako svoje zimoviště. Všechny přístupné lokality jsou dnes pravidelně a šetrně sledovány. Neodborné "turistické" návštěvy štol ale netopýrům škodí, protože většinou dojde i k jejich nešťastnému probuzení.