Původní evangelický (protestantský) kostel v renesančním slohu byl založen majitelkou zdejšího panství Kateřinou z Redernu roku 1607. Po bitvě na Bílé hoře (1620) ovšem museli Redernové své zdejší majetky opustit a vlastníkem zdejšího panství se stává Albrecht z Valdštejna a po něm Gallasové. Ti vyznávali katolickou víru a proto byl roku 1652 kostel římskokatolicky konsekrován. Na konci 17. století (1693) získal kostel hranolovou věž navrženou architektem italského původu Markem Antonínem Canevallem. Protože ale stavba zchátrala, byla roku 1821 z větší části stržena a do roku 1829 přestavěna. V závěru téhož století (1890–1891) získal kostel vyšší věž a stavba prošla dalšími úpravami.

Popis

Kostel je jednolodní stavbou s obdélníkovým půdorysem zakončeným polokruhovým presbytářem, která má navíc po stranách čtvercové sakristie. V patře objektu se nachází oratoř. Na západní straně kostela stojí hranolová věž. Strop presbytáře je tvořen konchou s lunetami, naopak loď kostela má strop plochý a kruchta, mající tři ramena, je podepírána pilíři a je podklenuta křížovou klenbou. V interiéru se nacházejí předměty především z 19. století. Na hlavním oltáři, pocházejícím ze třicátých let 19. století, je umístěn ústřední obraz z roku 1822 zachycující svatou Kateřinu. Jeho autorem je malíř Josef Führich. Kazatelna vpředu je vytvořena v období pozdního rokoka (1778) a křtitelnice pochází z roku 1821.

Okolí

U kostela stojí dům číslo popisné 2, jenž je katolickou farou. Vybudován byl na přelomu 18. a 19. století. Stavba je patrová a má obdélníkový půdorys. Její okna jsou obdélníkového tvaru a nad vchodem se nachází stříšková římsa. Před kostelem stojí socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1770 a dále tepaný kříž na klasicistním podstavci pocházející z roku 1816. Oba prvky jsou památkově chráněné. Východně od kostela je umístěn obelisk, upomínající na Gottfrieda Menzela. Severovýchodně od kostela navíc roste památný buk lesní (Fagus sylvatica) pojmenovaný „Buk u kostela svaté Kateřiny“.